Jesenické píchání
Je tu 23. srpen 2014 a já sedím v autobuse, který přepraví závodníky do Ramzové ke startu 6. ročníku Jesenického maratonu. Jsem tu potřetí a moc se těším na jesenická panoramata. Před odjezdem jsem ještě na parkovišti zahlédl bývalého kolegu z práce Michala, který se chystal na půlmaraton. Prohodili jsme pár slov a popřáli si hodně štěstí. Autobus se rozjíždí, a tak mávám rodičům a Davidovi, který letos nestartuje. Doznívá v něm ještě únava z nedávného závodu v Hostýnských vrších.
Je polojasno, avšak předpověď slibuje spíše déšť. V autobuse se mísí několik hovorů o účastech na různých závodech a dosažených časech. Patří to k atmosféře cesty. Všichni za jízdy podepisujeme prohlášení o účasti v závodě. V Ramzové nás vítá mlha a chladno. Před týdnem ve Španělsku bylo tedy tepleji. Jdeme se registrovat. Fronta ubíhá pomalu. V boji se zimou mi pomáhá pohled na bosého závodníka v kiltu. Hned mi je tepleji. Přebírám číslo, mlha se pozvolna rozptyluje. U stanice lanovky se potom dokonce vyhřívám a klábosím s jedním ostravským závodníkem. Blíží se desátá hodina - doba startu.
Na startu je více lidí než vloni. Startuji ze střední části startovního pole. Mým cílem je čas pod 5 hodin (vloni to bylo 5:55:00 a předloni 5:26:00). Obíhám louži těsně před startem a jdu na to. Počasí je ideální. Asi po kilometru se tvoří typický špunt v místě přeběhu lávky vedoucí přes potok. Ve stoupání na Šerák předbíhám několik závodníků. Na Keprníku ztrácím asi minutu na předloňský čas. V klesání k Sedlu pod Vřesovkou však zpomaluji na kluzké cestě a na Červenohorském sedle tak ztrácím asi pět minut. V pozvolném stoupání ke Švýcárně mě letos poprvé netrápí křeče. Předbíhám staršího závodníka a vyslovuji slova uznání. Na vrchol Pradědu se pokouším o běh, ale na svižnější tempo to moc nevypadá. Otočka na nejvyšším místě závodu i Moravy, po které přichází klesání po asfaltové cestě k Ovčárně. Najednou mě začíná píchat v boku. Zkouším stav rozdýchat, ale nakonec přecházím do chůze. Předbíhá mě známý starší závoďák se slovy: "Zkus pomalu běžet." Zkouším, ale nejde to. Opět běh a poté chůze.
Na Ovčárně mám za sebou již asi 30 km. Cíl se blíží. Ztráta na rok 2012 narůstá. Na hřebeni, kolem Vysoké hole, potkávám najednou turistu s rodinou, který byl v týmu Kanci na loňské B7. V rychlosti překvapeně zdravím a běžím dál, přemýšleje o náhodách. Ještě jednou přecházím do chůze kvůli píchání. Od západu se blíží nehezké mraky. Míjím již poněkolikáté staršího závodníka. Setkání generací. V běžeckých závodech nebo zkrátka jen při běhání to nebývá jev ojedinělý. V tom je běh krásný. Po zelené, od Jelení studánky, ke Ztraceným kamenům, které scházím. V lese začíná pršet. Už jen asi 2 km. Za hustého deště vbíhám do cíle v čase asi 5:35:00.
Těším se na příští rok. Cíl je jasný - čas pod 5 hodin a účast bratra. Děkuji doprovodu a rodině.
Honza