Masakr přes kopírák

19. září stojím konečně zase s bráchou Davidem na startu 3. ročníku Brněnského masakru. Brácha se rozehřál krátkým během před startem, já využíval možnosti sezení v autě. 

Již v sedm chladnějších zářijových hodin se po startu loučíme s rodiči a běžíme se masakrovat. Brácha volí tradičně po startu volnější tempo, a tak si přejeme něco ve smyslu hodně štěstí. Cesta je stejná jako loni, a tak už zhruba tuším, co bude za tou či onou zatáčkou. Hřebenovka Babího lomu je suchá, a tak je to letos zatím bez odřeného kolena. Občerstvovačka ve Vranově a klesání do Adamova, kousek kolem Svitavy a již stoupáme na Nový Hrad. Po otočce na zřícenině hradu potkávám k mému překvapení bráchu. To svědčí buď o mé horší formě, nebo jeho lepším vyladění nohou. Mám radost, protože se brácha dlouho trápil.

No nic, na bráchu nečekám a upaluji přes Máchův památník zpět do Adamova. Zde ve stoupání sídlištěm k Alexandrově rozhledně někdo vtipně poznamenává, že tu důchodci musí být pekelně trénovaní. On fakt ten traverz v sídlišti je pro kondici určitě dobrý. Nekonečným klesáním v Babicích mi trochu docházejí síly. Probírám se v lese ve stoupání k řícmanickému arboretu. Začínám cítit divné přesuny v dolní části trávicího traktu. Plánuji, jak se v Bílovicích na občerstvovačce v místním hostinci problému zbavím. Leč hostinec je v rekonstrukci a nepřijímá běžce s rozpumpovanými střevy. Lákají mě nedaleké kopřivy, ale dávám střevům ještě čas. Stoupám volně Bílovicemi, pak sbíhám ke kolejím a začíná nekonečné stoupání do Útěchova kolem potoka. Střeva se zase ozývají, a tak využívám přítomnosti potoka a jdu na to. Je to úleva. Vylézám od potoka se šťastným výrazem v obličeji, a koho nevidím. Brácha si to mašíruje kolem. Je to jako setkání vojáků na Labi. Povídáme až do Útěchova k další občerstvovačce. Po ní se bráchovi trochu vzdaluji a přes koňskou farmu u Ořešína mířím do Soběšic a odtud již do cíle závodu v Řečkovicích. Před cílem mě v sídlišti zdraví taťka, později s medailí i mamka. Probíhám v čase o tři minuty horším než loni. Že by zdržení u potoka? Stihám ještě dojít pro fotoaparát a jdu fotit přibíhajícího bratra, který běží svůj dosavadní osobák.

Uvidíme, kdo koho bude příští rok fotit.

Honza