Měsíční příprava

Letošní běžeckou sezonu jsem nezvykle zahájil až začátkem dubna. V minulých letech jsem touto dobou měl většinou absolvované jeden až dva závody. Ne že bych se přes zimu věnoval jen pivínku a gaučinku, to ne. Pravidelně jsem dupal do pedálů osedlaného ergometru a k běhání jsem přesedlal až v březnu. První běžecký závod jsem se tak rozhodl odsunout až do doby, kdy nabudu dojmu, že se nestanu atrakcí konce závodního pole. 

Běžecký trénink mi navíc asi nadvakrát zbrzdilo nachlazení. Zkrátka klasická chlapská nemoc, jejíž závažnost nikdy ženy nepochopí. S pravidelným běháním jsem tedy začal až 6. března. Pro svou premiéru na běžeckém klání jsem si pro tento rok vybral Masaryk run. Závod mě lákal místem konání. Na druhou stranu zároveň trochu děsil tím, že je to prakticky sprint na necelých 10,5 km. O to větší to byla pro mě výzva.

Ke svým běžeckým tréninkům jsem přistoupil docela svědomitě. Běhal jsem 4x až 5x týdně. Přes týden vždy 12km výběhy a o víkendu pohodový běh do 20 km a případně druhý den ještě intervaly. Z průměrného tempa 5:30 min/km jsem se postupně propracoval k tempu těsně pod 5:00 min/km. Trať závodu měří 10,442 km a já jsem si dal za cíl absolvovat ji za čas kolem 50 minut. Což znamená průměrné tempo 4:47 min/km.

Hodinu před závodem jsem již na místě činu - na brněnském autodromu. Počasí bohužel moc nepřeje. Teplota vzduchu je 5°C, střídavě prší a fouká mírný vítr. Při sezení mě začíná drobit zima. Jdu se raději rozběhat. Výklusem se zahřívám a ve venkovních prostorách paddocku odkroužím celkem 3 kilometry. Atmosféra kolem závodu je pěkná. Hraje živá hudba a na stáncích je k vidění a vyzkoušení velké množství sportovních potřeb. Jen to počasí, kdyby bylo lepší.

Řadím se do startovního pole. Přes nos mi plácne silný odér propoceného trika vedle stojícího běžce. Zatajuji dech, aby se mi nenavalilo. No, každý to máme holt nastavené jinak. Naštěstí se začíná odpočítávat start a já se snad už brzy nadechnu čerstvého vzduchu. Je odstartováno!

Oproti všem mým zvyklostem vyrážím zostra, abych získal co nejlepší pozici. Myslím tím nejlepší pozici, v které předejdu tlačenicím a případným rizikům strkanic a pádů. Bednu pro tentokrát přenechám těm o něco rychlejším. Průměrné tempo stlačuji k hranici 4:20. Je to zběsilé. Trochu zpomaluji a pořád sleduji běžce přede mnou, abych někomu nepřišlápl achilovky. Ale jinak je to fajn. Trať je široká a občas běžím i po krajnici. Peláší se pěkně. K mému překvapení neustále mírně klesáme. Což je na jednu stranu příjemné, na druhou stranu je mi jasné, že to co sklesáme, budeme asi muset i nastoupat... Ale kdy přijde to stoupání? Pořád žádné nevidím.

Stoupání se nakonec dostavuje. Jak také jinak. Už před sebou vidím hada běžců, jak evidentně pomalejším tempem zdolávají první metry tohoto nepříjemného úseku. Cítím, jak mi slábnou nohy. Tempo uvadá, ale snažím se tento úsek alespoň tempově vyběhnout. Mám toho dost, ale myslím, že na rovině se z toho otřepu. Cílová rovinka a probíhám do závěrečného druhého kola.

Kolem občerstvení jen probíhám a zbytečně se nezdržuji. Ve druhém kole už jsem chytřejší. Během toho prvního jsem poznal profil tratě, a tak teď to chci v klesání více pustit. A tak také činím. V klesání zvyšuji tempo a zároveň se snažím "odpočívat" a celkově se zklidnit. Vím, že v závěrečném stoupání to už bude na krev. Tělo zatím funguje, i když už samozřejmě pociťuji první náznaky únavy a klesání dává zabrat stehnům.

A je to tady. Závěrečný stoupák do cílové rovinky. Nohy se mi trochu podlamují. Startovní pole je už hodně natažené. S bušícím srdcem přebíhám koberec na 10. kilometru. Navyšuji z posledních sil tempo a mířím si to k cíli. Těsně před cílem mě předbíhá jeden ze závodníků. Pár metrů za cílem se zastavuji, opírám se o plot a snažím se popadnout dech. V předklonu mi přistává na krku absolventská medaile. Pokračuji dál volným krokem a zklidňuji tep. Dívám se na hodinky, které ukazují čas 50 minut a 19 vteřin.

Myslím si, že misi jsem splnil se ctí a zúročil jsem svou měsíční přípravu. Běžecký výsledek mě nadchnul a chvíli jsem i uvažoval nad tím, že se ještě přihlásím na brněnskou desítku. Ale dát za 10 km 740 Kč, to už mi prostě přijde mimo mísu. Takže rychlost zase asi opustím a zaměřím se na dlouhé traily, které mě do prázdnin čekají.

David