Silvestrovské dopoledne v Jistebnici
Poslední den v roce jsme se zúčastnili 29. ročníku Silvestrovského běhu na 15km v Jistebnici. Bylo to pěkné rozloučení se sportovním rokem 2011.
Sraz všech běžeckých nadšenců byl v místním kulturním domě. Zde probíhala registrace, platba startovného ve výši 50Kč a následný výdej startovních čísel. Zázemí nám dělali rodiče společně s Honzovou manželkou a jejich dospívajícími plantážníky.
Hodina do startu se rychle zkracovala, a tak nastal čas k odložení přebytečných vrstev a připnutí startovních čísel. Hromadný start byl z přilehlého náměstí vzdáleného asi 200m od kulturního domu. Pár minut před startem jsme se šli s Honzou ještě rozběhnout. Rozběh byl neplánovaně delší kvůli Honzově návštěvě pisoárů. Na start jsem tak doběhli asi 30 vteřin před pomyslným výstřelem. Pak už jen zaznělo: "Deset, pět, START!"
Honza vystartoval z první řady a já hned za ním z druhé. Po startu to většina běžců napálila, jako by se běžel závod na 400m. Nutno podotknout, že s námi ještě startovali závodníci, kteří měli před sebou kratší verzi závodu o délce 6km. Od startu jsem si držel své tempo. Nechtěl jsem se nechat zbytečně strhnout ostatními, kteří mě zběsile předbíhali. I přesto jsem běžel trochu rychleji, než jsem si před závodem stanovil.
Prvních 3,5 kilometrů se až na menší výjimky jen a jen stoupalo. Takže celé pole závodníků se po pár minutách natáhlo. Počasí závodu přálo. Teplota byla kolem nuly, svítilo sluníčko a okolí bylo pokryto popraškem čerstvě napadaného sněhu. Jen na silnici to dost klouzalo. Hodně záleželo na obuvi. Já jsem pro jistotu běžel po kraji silnice, často tak i ve sněhu. Přesto to občas nepříjemně klouzalo. Asi od poloviny závodu byla silnice prosolená, a tak se dalo využít jistějšího běhu po asfaltovém povrchu.
V klesáních jsem se vždy snažil protáhnout krok a na někoho se dotáhnout a v lepším případě dotyčného i předběhnout. K mému překvapení se mi běželo lehce. Úpon na koleni nezlobil a nohy vůbec nebolely. Honza zvolil jinou taktiku. Asi půl kilometru po startu běžel stále na pěkném druhém místě. Potom se začali ti lepší pomalu dostávat před něj.
Okolí trasy jsem bohužel moc nevnímal. Byl jsem jen soustředěný na to, zda mě čeká stoupání, anebo klesání. I přes protažený krok se dalo v klesání pěkně odpočinout a zbyl také čas na pár myšlenek a fantaskních představ.
Asi od 10km jsem už začal větřit blížící se cíl. Měl jsem tendenci zrychlovat. Musel jsem se však krotit, protože v tréninku běžím rychleji až poslední necelý kilometr. Běh mě vysloveně bavil, jen závěrečné větší stoupání mně vzalo více sil. Naštěstí jsem to rozdýchal a v dáli jsem zaostřil značku s názvem obce. Že by Jistebnice? Nebyl jsem si jist, ale asi po sto metrech už byl nápis "Jistebnice" jasně čitelný.
Často mi během závodu probíhala myšlenka, jak na tom je Honza a jestli už je v cíli. V Jistebnici mi bylo jasné, že už v cíli určitě je a dlouho se oddává odpočinku. Před závodem jsem si doma změřil trasu na 14,5km. Nevěděl jsem však, zda organizátoři neudělají nějakou smyčku a závod tak nenatáhnou na přesných 15km. Podvědomě jsem zase zrychlil a neustále se díval dopředu, zda už neuvidím diváky. A najednou to přišlo. Řekl bych až nečekaně, takže jsem to už ani "nenapálil". Konečně přišlo to, na co jsem se tak těšil. Na cílové rovince mě zdravil fotící synovec Ája, hned za ním povzbuzující Honza a na pravé straně zbytek našeho rodinného zázemí. Nádherný pocit! Před cílem jsem si ještě rozepnul bundu, aby bylo vidět startovní číslo. CÍL!
V cíli jsem šel ještě asi 200m volnou chůzí, aby se tělo trochu zklidnilo a klesla rozdováděná tepovka. Stehna začala tvrdnout a občas je sevřela silnější křeč. Všichni jsme se odebrali do kulturáku na zasloužený párek s rohlíkem.
Závodu na 15km (ve skutečnosti 14,4km) se zúčastnilo celkem 79 běžců. Honza se umístil na pěkném 30. (čas 1:05:56) a já na 59. místě (čas 1:16:01).
Mám tedy za sebou svůj první běžecký závod v životě. Ze závodu jsem si odnesl krásné vzpomínky smíchané radostí z dosaženého času a společně stráveného dopoledne.
V roce 2012 opět s Krajandou!
David