Zmasakrovaní na masakru
Je sobota 20. září a já stojím s Davidem na startu 63 km dlouhého závodu Brněnského masakru. Účast vymyslel brácha jako náhradu za letošní Beskydskou sedmičku, na kterou jsme se nestihli zaregistrovat. Trasu Masakru si brácha vyzkoušel už vloni. Letos prý doznala pár drobných změn.
Na startu 2. ročníku vládne příjemná atmosféra. Počasí je přívětivé, předpověď slibuje možný déšť. Trasa povede severním okolím Brna, mj. přes Vranov, Adamov, Babice, Bílovice atd. Převýšení necelých 2,2 tisíce metrů po turistických a zpevněných cestách. Závod beru jako test dlouhého běhu. V sedm hodin je odstartováno a startovní pole se dává do pohybu sídlištěm v Řečkovicích. Bratr volí pomalejší tempo, a tak se rozdělujeme. Uvidím, kde se potkáme.
Stoupáme na masív Velká Baba nad Ivanovicemi, pak klesáme do Lelekovic. Zde běžím s jedním závoďákem, a jak se dozvídám, tak místním. Povídáme o krajině, trase, zálibách. Cesta příjemně ubíhá a najednou jsem v nejprudší stojce na trase. Jde to, jsem ještě čerstvý. Míjím rozhlednu Babí lom a cesta zde prudce mění charakter. Asi 2 km přelézám navlhlé šutry na hřebenové kozí stezce. Dost zde ztrácím, protože neriskuji. I tak se praštím o kámen, pravé koleno to odnáší drobnou odřeninou. Konečně seběh do Vranova a první občerstvovačka asi na 15. kilometru. Tempo mám ještě zhruba 10km/hod. Míjím vranovský konvent a po žluté směrem do Adamova. Odsud nabírám výšku na Nový Hrad, kde je kontrolní stanoviště. Dále po vrstevnici k Máchovu památníku, který se zpětně vůbec nevybavuji, příště si musím dát pozor :-), a opět do Adamova, kde je na 30. kilometru další občerstvovačka. Začínám cítit únavu. Tempo klesá k 9km/hod., počasí je dobré.
Z Adamova se trasa prudce zvedá k Alexandrově rozhledně. Ono je pěkné stoupání i v samotném sídlišti, kde mají zajímavé traverzové chodníky. Zde by se dobře trénovalo. Místní asi nemají moc přebytečných kil. Trať klesá k řece Svitavě, aby za chvíli opět stoupala k řícmanickému arboretu. Klesám do Bílovic, kde je konečně další občerstvovačka symbolicky na 42. kilometru. Zde si v hostinci chladím hlavu, protože to na slibovaný déšť vůbec nevypadá. Únava je již hodně znát, a tak ve stoupání Bílovicemi jdu volně mezi domy v poledním žáru až do lesa, kde je konečně stín. Zde na kontrole dobíhám závoďáka, s kterým běžím asi 3 km. Je to biatlonista, a tak si povídáme hlavně o tomto sportu. V nekonečném lesním úseku do obce Útěchov opět načítám výškové metry, přesto volím rychlejší tempo. V Útěchově na 54. kilometru se občerstvuji a pomalu běžím směrem na Babí doly, a poté k obci Ořešín. Tempo je již tak asi na 8km/hod. Běžím kolem několika koňských farem a ocitám se v Soběšicích, kde je poslední občerstvovačka. Za ní mě předbíhá biatlonista. Holt slušnější oddíl.
Silou vůle a s vidinou blížícího se cíle mířím do místa startu a cíle v brněnských Řečkovicích. Zde vidím taťku a Dana Orálka, který mě fotí (ještě jednou děkuji). Pro mě nekonečným sídlištním labyrintem konečně vbíhám za povzbuzování mamky do cíle v čase 7h:52min. Jsem příjemně zmasakrovaný. Využívám možnost osprchování se v útrobách plaveckého stadionu. Jdu zpět za mamkou a za chvíli vidím dobíhat zmasakrovaného bráchu. Závod mu nevyšel dle jeho představ.
Celkové dojmy jsou velice pozitivní. Netušil jsem, že nad Brnem je takto náročný terén. Budeme se snažit být u 3. ročníku, mám co zlepšovat.
Honza